Den po dni: Příběh pavouka z Centra volného času

Reportáž o nejslavnějším pavoukovi z Hrádku aneb zatoulaný sklípkan v Centru volného času

STŘEDA 27. PROSINCE: V Centru se koná soukromá oslava. Jeden z návštěvníků otevírá kuchyňská dvířka, z nichž „vyskakuje/vypadává“ pavouk abnormální velikosti. Návštěvník se pochopitelně poleká a z místnosti odchází. Pavouk zalézá kdesi do útrob CVČ a dále již není spatřen.

ÚTERÝ 2. LEDNA: Nezvaného hosta spatřuje při luxování podlahy v novém sále uklízečka. Výjev je to pro ni nečekaný a o to více traumatizující. Členovec, zjevně vylekán vysavačem, dva metry před ní utíká směrem k toaletám. Pracovnice s hrůzou utíká taky, aby přivolala pomoc pracovníků technického úseku. Než kolegové z vedlejší budovy dorazí, pavouk je fuč. Zaměstnanci hledají vlastními silami, ale bez úspěchu.

STŘEDA 3. LEDNA: Ráno přicházím po svátcích do práce a dozvídám se informaci o přítomnosti velkého pavouka v budově CVČ. Uplyne čtvrthodina, než uvěřím, že se nejedná o novoroční žert. Přijímám skutečnost, že jsme v maléru. U obou nešťastníků, kteří s ním přišli do kontaktu zjišťuji, s kým máme tu čest: Pavoučisko velké jako pánská dlaň, masivní nohy, černé, chlupaté a při chůzi vydávající slyšitelné šustění nohou. No potěš! Co teď?

Volám linku 112 s prosbou o radu, co si počít. Za pár minut přijíždí cca 10 hasičů (mezi nimi i naši hrádečtí). Všichni důkladně prohledávají budovu. Já mezitím volám ředitelkám obou škol, aby dnes děti do prostor CVČ neposílaly. Dolní patro využívá 2. třída české školy (tou dobou naštěstí na plavání), odpoledne zde bývá jedno oddělení české družiny. A nový sál je dočasně vyhrazen pro polskou družinu. Jsme kromě volnočasového centra i školské zařízení. A o to je situace vážnější. Lektorky odpoledních cvičení už obepisují své klientky, že dnešní cvičení neproběhne… Hasiči pavouka nenašli.

Vyrážím za svými kolegyněmi na obecní úřad. Dáváme hlavy dohromady a vytváříme amatérský „Krizový plán Tarantula“. Jelikož je starosta obce tou dobou na nemocenské, informujeme místostarostu.

Ještě to odpoledne se mi ozývá hrádecký občan Leszek Gryga, dlouholetý chovatel pavouků. Nabízí pomoc. Zajišťuji mu klíč od vchodu. Zkusí za soumraku (tj. pavoučí procházková hodinka) osminohého návštěvníka spatřit a případně mu nastražit návnady v podobě vlhkých utěrek do míst, jež jsou těmito druhy vyhledávané. Po pavoukovi ani stopa. Umělé skrýše nainstalovány.

ČTVRTEK 4. LEDNA: Velmi brzy z rána jde Leszek na místo činu znovu, aby prostory zkontroloval. Pavouk nad ním bohužel vede 2:0.

Ráno v práci volám bezúspěšně do ZOO Ostrava. Dále na krajskou veterinární správu a do několika dalších institucí. Zatoulaní exotičtí pavouci do kompetence ani jedné z nich nespadají. Hledám firmu na likvidaci těchto živočichů. Nejsem moc úspěšná. Námi nalezené společnosti likvidují pouze hmyz nebo hlodavce. Všechny možné pokusy s prosbou o pomoc selhávají – takovýto případ je raritou, s níž se ještě nikdo nikdy nesetkal. „Musíte ho prostě najít“, zní odevšad. A tak náš „spider team“ pracovnic OÚ řeší, co dál. Leszek mi dal odbornou rychlopřednášku. Nyní vím, že sklípkanů existuje mnoho druhů. Stromoví/pozemní, mírně jedovatí/velmi jedovatí... Jejich chování se liší i podle pohlaví, míry hladu, stresu, atd. Našeho skrytého nepřítele proto bereme se vší obezřetností.  

Dopoledne mi volá místostarosta, že s hrádeckými hasiči domluvil opětovnou prohlídku budovy. V CVČ se všichni společně scházíme ve 14:30. Přichází i arachnolog Leszek, jeho rodina a další dobrovolníci, aby pomohli sklípkana najít. Máme 15 lidí. K tomu arzenál v podobě ultrazvukového plašiče, sítě na motýly, deky, kýble k odchytu, fénu na baterky. (Víte, že sklípkani nesnáší vítr a průvan?) A všechny do jednoho nás spojuje obrovská chuť tu nehezkou potvoru najít. Hledáme, plašíme, fénujeme nepřístupné prostory, rozebíráme digestoře, aparaturu, podlahové lišty, šuplíky, skříně… Překopáváme hračky a knihy v družině, procházíme suterén… Ale nic z toho nám není platné. Chlupáč s námi hraje vysoký level na schovku. A vítězí na celé čáře.

Leszek ještě ten večer přichází do Centra, aby jej v tichosti opět sám prohledal a obnovil (zavlhčil) pasti.  Ráno je opět kontroluje. Bezvýsledně.

PÁTEK 5. LEDNA: CVČ prohledávají pracovníci technického úseku. Kolegyně z OÚ, Petra Borská, kontaktuje rodinného přítele biologa, zda nemůže být nápomocen. Ten nám dává kontakt na deratizační firmu, jejíž majitel se o pavouky zajímá. Hurá, svítá nám naděje! Okamžitě se s člověkem spojujeme a vyjednáváme čas jeho návštěvy. Bohužel dorazí až v pondělí. Musíme čekat.

Ještě v pátek dopoledne se mi ozývají hrádečtí manželé Žaneta a Marek Brachaczkovi. Zajišťují nám zapůjčení termokamery, dále čtyř kusů klasických videokamer s vysokou citlivostí a nočním snímáním. A k tomu i monitor, úložný disk. Marek pro ně jede do Ostravy a cestou zpět dokupuje kabeláž, abychom mohli kamery rozmisťovat do větší vzdálenosti od „základny“.

Spolu s místostarostou, Leszkem a dalšími dobrovolnicemi se s Brachaczkovými scházíme v páteční podvečer v CVČ. Marek instaluje celý kamerový systém, my ostatní opět prohledáváme budovu. Markova mise je úspěšná, naše nikoliv.

Leszek přitvrzuje! Jeho nástrahy jsou tentokrát daleko důmyslnější. V plastových (naštěstí zalepených!) krabičkách přináší sarančata a šváby. Jejich pohyb by měl pavouk prostřednictvím vibrací zaregistrovat. Potrava je to tedy pěkně rozdivočelá. Skáče ze strany na stranu, až krabičky na místě poskakují. Pro nás docela nepříjemný pohled i zvuk, pro hladového sklípkana jistě lákavé degustační menu. Pod misky s hmyzáky umisťuje i tácky s navlhčeným substrátem, aby se strávník cítil co nejvíc jako doma.

SOBOTA 6. LEDNA: Kamerový záznam Marek se Žanetou zkontrolovali. Žádný pohyb nedetekován, hlavní hrdina se na scéně neobjevil. Kamery přemisťují do dolního patra družiny. Uvidíme, co bude v neděli…

NEDĚLE 7. LEDNA: K našemu zklamání kamery opět nic neodhalily. Přemisťují se na další místo.

PONDĚLÍ 8. LEDNA: Náš nezvaný host dostal mnoho šancí k mírumilovnému odchytu. Nyní přichází na řadu jeho záhuba. Do Centra míří deratizátor. S sebou má plnou lahev vysoce účinného kontaktního insekticidu. Míchá jej do tlakového rozprašovače v nejvyšší povolené koncentraci. Sklípkan totiž není běžný český pavouček. Na takového macka je potřeba silnější kalibr.

S místostarostou Martinem osobně dohlížíme na to, aby bylo použito maximální možné množství látky do veškerých prostor. Přípravkem jsou ošetřeny všechny obvody všech místností cvč, družiny i suterénu. A také všechna kritická nepřístupná místa. Kontaktní insekticid způsobí, že pavouk na sebe při pohybu „nalepí“ mikroskopické částečky jedu a následně si je nohama při čištění chelicer dostane do těla. Zjednodušeně – otráví se při čištění zubů.

Snad už se tak stalo. Budovu necháme pro jistotu do konce týdne uzavřenou. Poté bude provoz včetně školy a družiny obnoven.

Nejznámějšího pavouka Hrádku pravděpodobně nikdo další neuvidí. Nejspíše uschl kdesi v úzkých útrobách CVČ. Věříme v to. Udělali jsme pro to všichni maximum.

Mnoho dobrovolníků v nečekané pavoučí akci „Z“ přiložilo ruku k dílu. Na úkor svého času, materiálu, pohodlí, financí. Jen tak, nezištně, pro Hrádek.

Vážíme si toho a děkujeme.

Leszkovi Grygovi – za spoustu času s mnoha pokusy o odchyt, za cenné rady a živé návnady

Hasičům (a zvláště těm hrádeckým) – za rychlé reakce, hledání a nápady na další postup

Žanetě a Markovi Brachaczkovým – za vyjednání zápůjčky kamer, jejich dovoz, zprovoznění, kontrolu záznamů

Firmě Tritreg Třinec – za zapůjčení kompletního kamerového systému

A všem dobrovolníkům, kteří do Centra hledat přišli nebo se o možnost pomoci aktivně zajímali.

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Zdá se, že přítomnost sklípkana v CVČ je v Hrádku žhavým tématem. Nedivíme se. :) Vyvstávají proto i mnohé dotazy a nepravdy. Zde je jejich vysvětlení:

ČASTO KLADENÉ OTÁZKY:

„Proč jste ho nechytili?“

Pavouk není pes. Nepřiběhne na zavolání. Udělá přesný opak  - má-li možnost, před člověkem se raději ukryje. Má to tak od přírody v „popisu práce“. Nikdo z 30 lidí, kteří pavouka v prostorách celý týden hledali, jeho povahu nezměnil. Pohřešovaný osminožec si proto právem zasluhuje titul „Hrádecký šampion hry na schovávanou“.

„Proč jste nezavřeli i sousední školku, která k budově CVČ těsně přiléhá?“

Nebylo to nutné. MŠ je od Centra neprodyšně oddělena. Ve vnitřním prostoru neexistuje místo, kudy by se do školky pavouk přestěhoval. Venkovní přesun jsme vyloučili. Sklípkani jsou tropickým druhem a do naší zimy dobrovolně nevlezou. Mají rádi teplo a vlhko. V CVČ je k dispozici obojí. Ke stěhování proto není důvod.

„Proč jste o tom neinformovali veřejnost dříve?“

O uzavření budovy byli předem informováni všichni, kteří se do Centra chystali. Veřejnosti, která do CVČ nechodí, přinášíme popis události vyřešené a kompletní.

„Jeden pavouk a vy s tím naděláte takové drama?“

Sklípkanů existuje mnoho druhů. Většina z nich je svým způsobem jedovatá. Sklípkani mohou na obranu vypouštět jedovaté chloupky. Při kontaktu s kůží vyvolají u zdravého jedince mírnou reakci (jako žehnutí kopřivou). V případě zasažení očí či sliznic může být průběh horší.

Jed v zubech některých druhů je srovnatelný se včelím bodnutím a zdravého člověka neohrozí. Jiné druhy mají naopak jed tak silný, že v některých případech může dojít k amputaci nebo k anafylaktickému šoku. CVČ běžně navštěvují děti, dospělí i senioři. Mezi nimi mohou být alergici, kardiaci… Proto jsme si nemohli dovolit v žádném případě riskovat a situaci podcenit.

FAKE NEWS:

„V CVČ se uskutečnila výstava hmyzu, ze které pavouk utekl.“

Za 8 let provozu Centrum nikdy neorganizovalo žádnou aktivitu s živými zvířaty a tedy ani žádnou výstavu hmyzu. Jedinkrát zde proběhla beseda se zkušeným včelařem a jeho zabezpečeným vzorkem včelstva. Tato akce, organizovaná školou, sklidila velký úspěch a obešla se bez následků.

„Určitě tam toho pavouka přinesl XY, on doma podobnou havěť chová.“

Chovat neznamená nosit do Centra! Každý druhý návštěvník doma chová psy nebo kočky a nikdo nemá ve zvyku je do CVČ vodit. Mohlo se jednat o hloupý žert, dárek na některé ze soukromých akcí, který se vymkl kontrole… Kdoví. Nemáme žádné podložené informace ani sebemenší důkazy, komu by mohl mazlíček patřit. Chov sklípkanů nepodléhá registraci a mnoho druhů lze zakoupit na burze doslova za pár kaček. Zato výjezd plně obsazené hasičské Tatry – to už je jiná částka. A proto jsme smířeni s tím, že majitel zůstane navždy neznámý.

„Z Centra jim už určitě utekl a možná přijde k nám domů.“

Nepřijde. Jak už bylo výše uvedeno, tropický pavouk do zdejšího počasí dobrovolně nevyrazí. Není důvod k obavám.

„Viděli obyčejného pokoutníka, zveličili a vytvořili aféru.“

Oba nešťastníci, kteří dramatický výjev v CVČ zahlédli, se s jistotou (a nezávisle na sobě) shodli na tom, že o pokoutníka domácího se v žádném případě nejednalo. „Náš“ exemplář byl veliký jako pánská dlaň, s nohama o průměru tužky a kožíškem bohatě chlupatým. Toho žádný pokoutník nedosáhne, ani kdyby užíval steroidy.

Na další otázky odpovím a další hoaxy ráda vyvrátím na e-mailu zpravodaj@obechradek.cz nebo telefonicky na čísle 601 383 111.

Věra Garbová